V přístavu Stockholm se nachází kousek švédské historie: ledoborec Sankt Erik. Plavidlo sehrálo důležitou roli v ekonomickém a průmyslovém rozvoji Švédska v době, kdy Stockholm rychle expandoval. Dnes slouží historická loď jako muzejní loď, kterou každoročně navštíví přibližně 70 000 lidí. Pro tým odpovědný za její zachování je cílem jednoduše zajistit, aby budoucí generace mohly zažít autentický kousek švédské průmyslové historie.
Rychlá fakta
- Odvlhčovače chrání plavidlo před vlhkostí přicházející jak shora, tak zespodu, protože muzejní ledoborec stojí ve vodě.
- Kondenzace, plíseň a rez již nádobu neohrožují díky efektivnímu odvlhčování.
- Roční kontroly kapacity a údržba služby Munters
Postavena v roce 1914 v loděnici Finnboda ve Stockholmu, Sankt Erik byla prvním švédským mořským lodním a jediným dochovaným ledoborcem. Více než šest desetiletí pomáhala udržovat životně důležité námořní trasy otevřené během drsných zim, zajišťujíc, že zboží, pošta a cestující mohli dorazit do Stockholmu a dalších částí Švédska, když led blokoval vodní cesty. Udržováním lodních tras otevřenými po celý rok pomáhala Sankt Erik udržovat obchod a komunikaci jak se švédským souostrovím, tak s evropským kontinentem.
Uchovávání plavidla denně vystaveného povětrnostním vlivům
Uchovat muzejní loď této velikosti není snadný úkol, zvláště když je vystavena živlům po celý rok. Na rozdíl od muzejních předmětů uchovávaných v klimatizovaných budovách sedí Sankt Erik každý den ve vodě, neustále ovlivněn měnící se teplotami a vlhkostí. "Vlhkost je zde velkou výzvou, protože se jedná o loď, která zůstává ve vodě po celý rok," říká Ola Dahlqvist, technický manažer muzejních lodí. "Vlhkost přichází jak shora, tak zespodu, takže pokud vypneme odvlhčování, problémy se objeví velmi rychle." Pro tým muzea není kontrola vlhkosti jen otázkou údržby. Jde o ochranu nenahraditelné části švédského kulturního dědictví. "Když není vlhkost kontrolována, velmi rychle se objevuje rez, kondenzace a plíseň," říká Benjamin Hedlund, hlavní technik výstav v jednotce historických plavidel ve Švédských národních námořních, dopravních a vojenských muzeích. "Problém je v tom, že mnoho součástí lodi je původních. Jakmile jsou poškozeny, může být velmi obtížné, a někdy i nemožné je vyměnit."
Chráněno třemi dobře udržovanými odvlhčovači
Dnes tři odvlhčovače Munters chrání hlavní strojovny plavidla. Instalovány v roce 2014 a plně uvedeny do provozu v roce 2015, jednotky od té doby téměř nepřetržitě pracují. Podle Dahlqvista se nyní blíží 100 000 provozním hodinám. "Máme velmi dobré zkušenosti s jejich výkonem," říká. "Jednou ročně přicházejí servisní technici Muntersu, aby provedli kontrolu kapacity a zkontrolovali systém. Funguje to velmi dobře." Před instalací odvlhčovacího systému byla vlhkost stálým problémem. Kondenzace se tvořila na vnitřní straně trupu, voda se hromadila ve strojovnách a na kovových površích se tvořila rez. Na dřevěných interiérech se objevoval růst plísní, což představovalo jak problémy s konzervací, tak údržbou. "Prostředí na palubě nebylo dobré před instalací odvlhčovačů," vzpomíná Dahlqvist. Dnes je rozdíl viditelný po celé lodi. Kovové povrchy zůstávají čisté a chráněné, původní interiéry zůstávají suché a návštěvníci mohou loď zažít tak, jak vypadala během let služby. Pro tým odpovědný za její zachování je cílem jednoduše zajistit, aby budoucí generace mohly i nadále chodit po jejích palubách, prozkoumávat její strojové prostory a zažít autentický kousek švédské průmyslové historie. "Dokud udržíme moře venku, déšť venku a udržujeme klima na palubě, opravdu neexistuje žádný limit, jak dlouho loď přežije," říká Dahlqvist. "Pokud se o ni postaráme, může tu zůstat po generace."

